Divná mince

Drobný příběh z dnešního dne: ráno kolem třetí (3:00) jsme s bráchem opouštěli Růžového pantera (hospůdka plná dobrot) s příslibem, že kolem deváté zajedeme do lesíka a vyčistíme hlavičky. Stalo se tak až v deset, ale přeci. Ke všemu s příjemnou společnicí Kleopatrou, psíkem (Ritchback) bráchovým a taktéž patřícím jeho drahé polovičky (vlastně dvoutřetinovky, protože čeká malého vetřelce v bříšku a moc se těšíme, až přijde na svět). Bude totiž totálně nasazen(á) ke kopání… Sníh, mráz a hned signálek, kdy v Soběšicích brácha nachází 5–ti frank republiky Francouzské z roku 1978… ? frantík v sobulkách?

Posléze klasický nález patron, obalů od „ochrany“ všech „zamilovaných“ a záhadný kroužek, který ještě nebyl určen a mít větší průměr, skončil by pod stromečkem jako výsostný dárek drahé, na ručku lahodnou, tudíž jako náramek J Ale k věci: Šlapeme klidem, detektory mlčí, silnice daleko, stromy strnulé, ptáci i medvídci asi spící… a najednou Kleopatra (CLEA): štěk, štěk – co se to děje? V tom klidu jsem se podíval směrem, kam štěkala… Asi pět metrů od nás krásná mladičká slečna, prstýnkové vlasy, stojí jaksi bokem, ale tvář směrem k nám. Něco držela v ruce a mne nenapadlo nic jiného, než říct: „dobrý den“.

Brácha: „Co je,vole?“ Ukazuji a on ji společně se mnou konečně vidí. V lese, kde nemá co dělat, nebo má, ale neodpoví... Zvláštní bílá tvář, to byla...

Přísahám, že během vteřiny zmizela. Prostě najednou nebyla… ?

Žádnou trávu jsem nekouřili, zbytkáč byl jen zbytkáčem, pohoda – ta holka tam fakt byla, ale najednou nebyla. VE VTEŘINĚ!!!! Moc, moc jsem chtěl na to místo, kde stála, dojít. Ale lidi, měl jsem z toho všeho takovej strach, že rychle k autu a – domů.

Myslete si, že jsme slaboši, ale něco takového jsem ještě nezažil.

wetcháč